Články, povídky, názory na svět a tak podobně...

Pohádka, ve které není ani slova pravdy. číst dál

Už zase. Zase jsem se probudila dřív, než bych si přála. Škvírkou pode dveřmi sice ještě nesvítí slunce, ale ptáci venku se už čile předhánějí ve zpěvu. Venku. Za dveřmi tohohle zatuchlého vězení. Tam někde venku je moje rodina a já už je nejspíš nikdy neuvidím. Je hezké věřit. Říká se, že naděje umírá poslední, ale ta moje zmizela už před několika týdny. Začíná svítat. Za chvíli přijdou a položí mi tu samou otázku jako každý den. Znovu budu muset přemoci ten pocit beznaděje a neříct pravdu. Zase další den se sedřenými zápěstími od pout a zarudlými jizvami od biče, který si sem ti tyrani přinášejí. Každý den se modlím za to, aby byl můj poslední. číst dál