...referát na výtvarku o slavném architektovi, který mimo jiné navrhl vilu v Ratboři, ve které se natáčel film Ro(c)k podvraťáků! :)
Jan Kotěra
Jan Kotěra se narodil 18. 12. 1871 v Brně jako mladší syn Antonína Kotěry a jeho ženy Marie. Vychováván byl v německých školách nejprve v Ústí nad Labem a potom na Odborné škole stavitelské v Plzni.
Po maturitě v roce 1890 přešel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a ocitl se v blízkosti barona Mladoty ze Solopysk. Oba objevili jeho talent a stali se mecenáši jeho dalšího studia na vídeňské Akademii výtvarných umění od roku 1894, kdy tam nastoupil nový profesor Otto Wagner.
Kotěra byl ovlivňován na jedné straně wagnerovským modernismem, na druhé straně italsky orientovaným klasicismem, který ve vídeňské akademii ještě dozníval. Roku 1897 získal prestižní Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Pallazo Venezia v Římě.
Po návratu z Itálie nastoupil na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole na místo Friedricha Ohmanna. K jeho žákům tam patřil například Josef Gočár.
První samostatnou prací po návratu do Prahy bylo průčelí Peterkova domu na Václavském náměstí. Kotěra hledal způsob jak se osvobodit od naučených schémat a dospěl tak k vlastnímu výrazu. Dostával také zakázky na obchodní domy, obytné budovy a předměstské vily.
Kolem roku 1904 měl Kotěra již pevné místo na české architektonické scéně. Oprošťuje své práce postupně od secesního dekoru a vápenné omítky nahrazuje drsnými.
Jakousi přechodovou stavbou je např. Národní dům v Prostějově, který patří k největším stavbám své doby.
Roku 1906 začíná pracovat na souboru budov vodárny pro pražské předměstí Vršovice.
Naprosto zřetelným posunem od dekorativnosti je Kotěrova vlastí vila v Praze na Vinohradech. Jednoduché fasády zde ochotně přiznávají vnitřní prostorové uspořádání, což se na zahradní straně projevuje nepořádným uspořádáním oken.
Přísný styl svých staveb převedl do monumentálního měřítka v budově městského muzea v Hradci Králové z let 1909-13. Budova se mu jevila jako skladba objemů volně rozvinutých do prostoru podle daných funkcí, bez ohledu na Wagnerovo ponaučení, že veřejná monumentální budova by měla dostat symetrický půdorys.
Mezi léty 1911 a 1912 pracoval Kotěra na projektu obchodního domu hudebního nakladatele Mojmíra Urbánka, zvaného též Mozarteum. Zde uplatnil myšlenku fasády ustupující patro po patře do hloubky budovy(podobně jako u hotelu Grand v HK nebo banky Slavie v Sarajevu). Objem domu uzavřel do mohutného železobetonového rámu, v úrovni přízemí a prvního patra otevřel jeho vnitřek do ulice.
V roce 1911 také zhotovil návrh na vilu pro rodinu továrníka Mandelíka tady v Ratboři. V monumentálním průčelí jsou umístěny Štursovy sochy představující Ducha a Hmotu. Celkový dojem exteriéru je umocněn geometrickým dekorem členěných oken a mříží tvořících zábradlí balkonů. Ve tvarech kovového zábradlí se projevuje Kotěrův opatrný zájem o kubismus.
Nedokončený projekt Laichterovy vily v Dobrušce se stal jeho posledním projektem, protože v roce 1923 Kotěra zemřel na následky delší nemoci.
2024 ©