Mohammed a Islám
Prorok Mohammed byl zakladatel islámského náboženství a narodil se v roce 570 n.l. v Mekce. V této době Arabové uctívali mnoho různých bohů. Mohammed byl zcestovalým obchodníkem a ovlivnila ho židovsko-křesťanská víra v jednoho boha. Když mu bylo 40 let, jeho život se však změnil. Prostřednictvím archanděla Gabriela prožil první zvěstování od Boha. Tato zjevení jsou zachycena v koránu, svaté knize muslimů, kterou podle legendy diktoval Mohammedovi prostřednictvím archanděla Gabriela sám Alláh. Mohammedovým úkolem bylo kázat o modlitbě, očištění a Alláhovi. Slovo Islám znamená „oddanost Bohu“.
Poté, co Mohammed začal se svým učením, začali se vládci v Mekce cítit ohroženi. V roce 622 n.l. uprchl Mohammed a jeho učedníci do Medíny a tento rok se stal počátečním rokem muslimského kalendáře. V Medíně nechal Mohammed postavit mešitu a založil tam muslimskou společnost. Počet jeho učedníků rychle stoupal, protože mnoho Arabů trpělo chudobou a islám vyznává skromnou společnost. V roce 630 n.l. se opět vydal do Mekky, aby se stal jejím vládcem, vyhnal nevěřící a vyznavače jiných náboženství a zakázal jejich mše. Dva roky nato zemřel.
Nový muslimský chalífa (panovník) volal po svaté válce neboli džihádu. Během 10 let dobyli Arabové pod vedením chalífy Umara Sýrii a Palestinu (porazili Byzantince), Mezopotámii a Persii (porazili Sásánovce) a získali také Egypt a Libyi. Po smrti chalífy Usmana došlo ke sporům mezi jeho následníkem Mu´ávijou a Alím, Mohammedovým bratrancem a zetěm. Alí byl v roce 661 n.l. zavražděn a jeho smrt vedla k trvalému rozdělení na dvě skupiny, na sunnity a šíity – následovníky Alího.
V roce 661 n.l. prohlásili Arabové Damašek jako hlavní město a Mu´ávija se stal prvním umajjovským chalífem. Teritoriální výboje pokračovaly – muslimské vojsko napadlo Střední Asii, Afghánistán, Arménii, severní Afriku a dokonce i Pyrenejský poloostrov. Dvakrát bezúspěšně napadli i Konstantinopol. Při invazi do Evropy byli v roce 732 poraženi Franky a museli ustoupit. Umajjovci založili svou říši podle byzantského vzoru. Byli tolerantní a nevyžadovali konverzi k islámskému náboženství. Mnoho lidí se obrátilo na muslimskou víru, protože se jim zdálo, že je liberální a přinese konec starých pořádků. Lidé věřili v zavedení lepších zákonů a rozvoj obchodů. Arabština se stala na celém území hlavním jazykem. Jedinou výjimkou byla Persie, která byla výhradně šíitská a trvala na své odlišné kultuře. Společný jazyk pomohl k rychlému šíření idejí a vzdělanosti.
2024 ©